Mé šťastné, genderově nekorektní já

Toto je mírně upravený přepis vystoupení na konferenci Happiness@Work 2019.

Tohle je téma, které absolutně rozšířilo můj život a rozzářilo ho do nových dimenzí. Já bych o něm určitě mohla mluvit tak dva dny a teď mám dvacet minut. Takže já potřebuju abyste mi fandili, aby to nějak dobře dopadlo a něco smysluplného abych předala. Těžké to téma je také v tom, že ono zapadá do spousty našim předpokladů a genderových škatulek a já nemám čas vysvětlit všechny ty věci, které jsou za tím.

Tak jenom předešlu, že nezastávám a nejsem podporovatelka toho, že bychom měli zvýhodňovat ženy nebo zvýhodňovat muže. Tohle pro mě vůbec není téma. To téma, po kterém toužím a u kterého vidím, že něco přináší, je úplně jiné. Přála bych si, abychom dokázali zažívat ten pocit, my všichni společně, že jsme naprosto úžasní. A abychom se neomezovali na tu genderovou korektnost, která je taková trošku šedá.

Připravujeme se o svoji sílu

Genderová korektnost, kterou my si dneska vytváříme, dost vychází z toho, že máme nějaké v sobě zakódované historické rolové modely, spíš než dary, které ženský a mužský princip přináší. Připravujeme se tak o energii, o svoji sílu.

Jen se teďka přítomní muži, prosím, podívejte do sebe – co tam je za obrázek, když se řekne typickej chlap? A teď prosím vás zvedněte pořádně ruce všichni ti, kdo byste se chtěl tomu obrázku podobat, kdo byste chtěl být ON… Jo hurá, mám tady jednoho, dva, tři, dobře děkuju.

Teď se prosím vás podívejte do sebe pravdivě ženy a zvedněte pořádně ruce všechny, kdo jste ani jednou v životě nepoužila formulaci „já nejsem asi tak úplně typická žena“.

Vidím tam jednu, dva, tři, čtyři, pět, šest, něco tady je… Rozhodně to není většina. Jenom se na to podívejte, my v sobě máme kousky, na které vlastně – jako muži nebo ženy – nejsme pyšní vzhledem k tomu, v čem jsme žili.

A díky tomu se vlastně nechceme „něčemu“ z toho podobat. Takže si nějaké věci nedovolujeme dělat, říkat, myslet. Mohla bych říct, že si možná až zakazujme. A tím, že si zakážeme něco ze sebe, tak omezujeme dary, které v sobě máme i z té druhé strany.

Můžete se také podívat na původní záznam vystoupení na konferenci o štěstí v práci.

Dary mužského a ženského principu

Podívejte se na to, o co se možná někteří z nás připravují, na jedné straně v tom mužském principu. Jsou tam úžasné dary do našich organizací i do našich životů a je jich mnoho a zrovna pro práci jsou báječné tyhle: jasnost, rozhodnost, stabilita.

Na té ženské straně: dobrodružství, inovace, péče. Já vím, že byste o tom dobrodružství chtěli slyšet víc, ale na to teď nemám čas. Můžete mi napsat email. My vlastně jako kdybychom měli naplno tyhle ty oboje dary, tak to by byla jízda, ale to, co si genderovou korektností děláme, tak vypadá takhle.

Abych to ještě trošku osvětlila, tak ty principy jsou určitě k něčemu. Jako všechno v nás je nastavené k něčemu a vždycky je to nastavené pro přežití.

Jak už tady bylo předesláno, já jsem kdysi učila přežití vojáky. Říkala jsem si, k čemu mi to ještě v životě bude? A je to evidentně k tomu, abych dokázala v životě vidět ještě další kousky, které jsou pro přežití užitečné.

Když jsme u organizací, u komunit, u rodin, tak hlavní úlohou mužského principu pro přežití je získávat efektivně zdroje pro svoji komunitu. Tohle je to, co nejvíc dělá a krásně mu to jde, naplňuje ho to. Teď nemluvím o tom, že jsou to muži, my máme mužský princip v sobě všichni, ale u mužů se to projevuje o něco víc, většinou. 

Tady je fantastický obrázek, který nakreslil můj spoluautor knížky Adam a Eva v práci, je to obrázek mužského principu. Prosím vás je to čistý mužský princip, není to čistý muž.

A podívejte se, má ten život suprovej. Tady má tu desítku, kterou si vybere. Naplánuje si k ní cestu, protože zhruba vidí, kudy by se tam dalo jít. Vyrazí a nezatěžuje se tím, co tady v jeho světe je trochu tak jako v mlze. 

Mimochodem definice úspěchu v Oxfordském slovníku zní, že úspěch je: „dosahování cílů, které jsme si naplánovali“. Krásný mužský princip. Když v mužském principu zažíváme úspěch, otázka je, co zažíváme v ženském. My vlastně nevíme, co to tam v ženském principu je.

Pro ženský princip na té druhé straně je: udržovat komunitu funkční. Podívejte se, jak vypadá ženský princip, jenom to na sebe nechte působit.

Prosím vás, tahle cesta je tamta, co byla i na tom předchozím obrázku. Je to ta stejná.

A čistě ženský princip tam má strašně moc věcí. Jenom si všimněte, že naopak něco chybí. Čistě ženský princip tam nemá žádnou desítku ani sedmičku ani šestku a nic. Prostě je tam spousta věcí, spousta důležitostí, je tam hodně lidí, je tam spousta vztahů. Je tam ta napojenost na síť, kterou my si ale zas tak úplně nedovolujeme pustit do hry.
 

Skryté ohrožení pro muže

Tolik k úvodu jak a co v nás hraje, v nás každém. A já mám v té dnešní krátké řeči, dvě různá poselství – pro muže jiné, pro ženy trochu jiné. V tom celém tématu je trošku skrytého ohrožení pro muže, zejména v práci.

Protože vlastně často muži, když přijdou na workshop o mužském a ženském principu, nebo se o tom jen bavíme, tak oni tam žádný takový téma nemají. Není to něco, co by tankovalo jejich život, že by se v práci něco dělo nebo že by v tom měli nějaké konkrétní postřehy. Maximum pozornosti k tomuto tématu obvykle je, že se tomu vyhýbají.

A tím, to není žádná kritika, to tak prostě je, protože v zásadě práce se vyvinula v čistě mužském principu. Je to to vybereme cíl, naplánujeme to, zamíříme tam, jdeme za tím. Wow. Tomu tak krásně rozumím, když jsem muž, tak to prostě dělám a je to super.
Jenže prostě třeba dnešní úspěšný firmy vypadají takhle a já nevím, jestli vám to trochu nepřipomíná ten obrázek ženského principu.

My jsme si dlouho plánovali pětiletky. Dneska myslím, že už nikdo neplánuje pětiletky. Takhle daleko se plánovat nedá a nedá se jet jenom podle procesu. Proto jsme tady taky na konferenci Štěstí v práci dneska, protože my se bavíme o štěstí v práci, místo abychom byli na tom strategickém školení.

My jsme si toho v podstatě mnozí ani nevšimli, ale překlopili jsme se z jedné platformy do druhé. Z toho „je nám jasno, kam jdeme“, do toho „žijeme v síti, žijeme v proměnlivém světě plném provázanosti“. Dnešní svět vlastně odpovídá obrazu ženského principu.

Teď si jenom uvědomte, kdo jste tady třeba z bank, jak všichni zkoušíte zahrnout agilitu, nějaký triby – něco, co se nikdy nedělalo. Protože zkoušíte reagovat na to, co se děje, že žijeme v nepredikovatelném rychlém světě.

A ještě v tomhle obrázku Uberu je jedna výborná věc, v tom ohrožení pro muže. Ta celá věc je řízená algoritmem. Řízení, jako takové ten krásný čistý mužský princip, který tohle to umí, tam je silný. A tohle celé možná může být nahrazeno něčím jiným – algoritmem.

Pro jistotu zdůrazním, že samozřejmě potřebujeme obojí kvalitu – mužského i ženského principu.

Jak mít energii v sobě i ve vztahu s druhými jsme řešili na setkání Exchange 4 You  Rovnováha ve vztahu i ve mně (ženský a mužský princip)

Úkol pro ženy

A pro ženy nemám zprávu ve smyslu jste něčím ohroženy, ale máme holky trošku úkol. Protože v tomhle tom složitém světě by se dalo využít to, co je nám vlastní, a my se na to úplně moc nedíváme.

Takže když v obrázku máme ten ženský princip, tak Eva rozhodně nestojí na té rozhledně, na které stál Adam. Má tam spoustu kufrů. Teď si jenom vzpomeňte, když balíte, jak to vypadá u vás doma. Kolik toho sbalí manžel, kolik vy, když máte vyrazit s dětmi speciálně. A je tam ten otazník: „kudy půjdu dneska?“ 

Sice včera Eva měla nějaký plán, ale jak je ženský princip v té síti a vnímá úplně všechno, tak to, co říkala včera, už dneska není pravda. <smích z publika> Ale počkejte to není vtip, ono to totiž není pravda další den. Zítra je totiž v jiné situaci a v ní je ta realita prostě jiná. A protože není na žádné rozhledně a nemá nic v mlze, tak všecky přicházející podněty bere v úvahu.

Ženy se často cítí touhle mnohostí zavaleny, včera jsem měla kurz a manažerky odjížděly a říkaly „no ale já toho musím zlepšit tolik, jak já to udělám?“ Já jsem jim říkala“ nemůžete udělat všechno najednou, použijte mužský princip.“

Takže to, co se dá udělat v tomhle světě, je propojit oba principy krásně opačným způsobem, než jsme to dělali doteďka – alespoň v některých chvílích.

V tom ženském principu je potom supr si říct: „bezva, tak dneska to vypadá takhle“. A přizvat vědomě ten mužský princip na konkrétní krátkou cestu, např. do konce příštího týdne, nebo do konce příštího měsíce. Tam se zasoustředím, nenechám se rozptylovat, dojdu tam. 

Jestli si všímáte, Eva tam nemá v mapě tu desítku. Má tam: „udělám to nejlepší v tomhle tom čase, tam se pochválím“ To je důležitý prosím vás, pochválím, oslavím, opečuji. Pak se rozhlédnu a řeknu si kam dál právě v tomto místě mapy. A ono to půjde třeba sem, možná, že z tohohle místa to vyjde sem, možná, že se stane tohle, najedeme úplně novou desítku.

Úkol, který je tady pro holky do našich organizací, nebo pro ty, co dokážou použít ženský princip, je, dovolte si to dobrodružství najít úplně jiný desítky, než jste si dokázali na začátku představit.

Co to znamená pro jednotlivce, když si nezakáže žít dary obou principů

Já jsem kdysi měla ten nápad, že mi moc pomůže, když si zakážu ten svůj silný mužský princip, abych třeba tolik neřídila své kolegy. Ale to byla hrozná blbost.

Teprve když si pozveme oba principy do života, místo, abychom si některý z nich zakázali, tak se něco stane v našem životě. My máme požít naplno ten, co nám jde, a pak k tomu přidat ten druhý, který jsme třeba trochu opomíjeli.

Chtěla bych vám ukázat bezvadné příběhy lidí, které to téma překvapilo. Slyšeli mě v životě mluvit na téma principů dvě hodiny na šestidenním kurzu a nejvíc si ze všech možných témat odnesli ženský a mužský princip. To pro mě bylo obrovský překvapení – dvě hodiny za šest dnů a konkrétní výstup do života.

Takhle mi odepsal Libor Šimon ze skvělé agentury Symbio:

„Radko, tak já zkusím těch pár myšlenek napsat“ a já ještě musím zkrátit, to, co napsal na polovinu. „Největší změna pro mě bylo jen přijmout, že je dobrý mít a používat oba principy. Vždycky jsem věděl, že mám hodně silný ženský princip, byl jsem přesvědčený, že ho musím užívat úplně nejvíc a mužský tak moc radši neřešit. 

Při tomhle uvědomění jsem nejdřív začal s využíváním mužského principu doma. Drobná rozhodnutí na úrovní, co budeme dělat k večeři, jestli pojedeme na chalupu v pátek nebo až v sobotu, jestli dám dětem svačinu do školy jablko, nebo sušenku a tak. A v tom se mi ulevilo, protože jsem nevěnoval energii hledání nejlepšího možného řešení, který bych po sléze zpochybňoval a ověřoval si, jestli je opravdu to nejlepší a tak dál. 

Při těchto záchvatech mužského principu cítím víc svobody a víc sebevědomí. Mám radost z posouvání věcí dopředu a podobně to funguje i v práci, akorát tam si musím dávat bacha, protože lidi mi dávají hodně najevo, že potřebují někoho, kdo bude rozhodovat a tedy přebírat za ně zodpovědnost. Chtějí po mě víc ten mužský princip než ten ženský a to už pro mě není komfortní. Takže si dávám bacha, abych nepřebíral zodpovědnost tam, kde nechci. Opět platí, že je osvobozující, a v určitou chvíli je možné, nechat to na mužském principu. A já jsem celkem v klidu, protože vím, že můj ženský je tak silný, že ten mě v životě neopustí.“

Pro změnu tady mám dámu – Marcela mi napsala:

„Před čtyřmi lety jsem založila český mindfullnes institut. Miluju svoji práci a jsem vděčná, že jsem objevila svoje poslání, ve kterém je mi fakt dobře. Přesto jsou činnosti, které dělat musím a vůbec mě nebaví. Buď na ně nemám zdroje, abych je outsourcovala, nebo prostě outsourcovat nejdou. Braly mě poměrně dost energie do doby, než jsem si vědomě začala všímat toho, co je to za činnosti a kde se mi bere ta nechuť, nebo ta ztráta energie.

Zvědomováním si toho, že se ve velké převaze jedná o činnosti, které vyžadují mužský princip, se moje nechuť začala vytrácet. Zkrátka, když mám něco rychle rozhodnout a mám pocit, že nemám dost informací, řeknu si, tak teďka je to práce vyžadující mužský princip, udělám rozhodnutí s mnohem větší lehkostí. Beru to tak, že ať je to hotový, už se k tomu nebudu vracet a nějaký pochybnosti nechám na jindy. 

Prostě v podstatě jsem se dopracovala k tomu, že i činnosti, ve kterých uplatňuji mužský princip jsou pro mě čím dál častěji zdrojem energie. Zvědomování si mužských a ženských principů zvýšilo mojí pracovní výkonnost a za to ti milá Radko moc děkuju.“

Takhle se nám rozšíří možnosti, když pustíme oba principy do hry a nestydíme se za to. Zajímavý kousek je, že často si muži zakážou kus toho mužského principu, aby nebyli vnímáni jako macho nebo takový „jako týpek“. Ale třeba ženský si mužský princip vůbec zakázat nemusejí, protože je z toho nikdo nenařkne, že jsou macho.

Takže máme suprové ženy v mužským principu, protože ty si to klidně dovolí, protože tam zas není ten stereotyp. My ženy si ale zase často zakazujeme ženské dary.

Co to znamená pro organizaci, když oba ty principy pozve do hry?

Je tu ještě tato otázka, protože zatím jsme se bavili na osobní úrovni. A pak je to nějak na té organizační úrovni. Všichni přítomní konsteláři v tomto sále si jistě umí představit, co každý systém – třeba tým nebo firma – udělá. Každý systém má svou vnitřní inteligenci, díky které se dostává do té nejvyváženější možné polohy, ve které má největší šanci na přežití. U toho přežití jsme znova u té dlouhodobosti.

A teď si představte, že ty naše systémy se vyvažují na tu korektnost, na kompromis bez darů obou principů. Co to tak asi dělá za fantastické věci? Prostě nic moc, žádná zábava, málo radosti a o inovacích ani nemluvě.

Tak já bych chtěla přenechat tady jeden vzkaz, žijte… nebo žijme –  já se z toho vůbec nevyjímám a samozřejmě nejsem v tom úplně nejlepší, furt to musím zkoušet.

Fakt by to byla úplně jiná zábava, protože vám řeknu, že třeba u nás ve firmě to docela zábava je.

Co to dělá mě

My, když jsme založili firmu, tak se chlapi rozhodli, že ji mám šéfovat. A já jsem v tom dobrá. Nebo byla jsem v tom dobrá.

Musím říct, že jsem ale pak byla taková unavená. A začala jsem je přemlouvat, jestli bychom se nemohli nějak vystřídat, že by to šéfování vzal někdo jiný. A nějak to nešlo. Ale dlouhodobě jsme mluvili o tom, co to dělá mému ženskému principu. A já jsem si vůbec dovolila takovou věc pojmenovat a dovolila jsem si to pustit je k sobě. A chlapi zase mluvili o tom, co to dělá jejich principům mužským i ženským. Nakonec jsme se dopracovali do stavu, který já jsem ani nečekala, že by mohl nastat. Vlastně je to ta desítka mimo mapu.

My jsme dneska ve stavu, že Team Test má tři náčelníky a ani jeden není důležitější.

Střídáme se na té špici. Ke konkrétní věci je vždycky potřeba, aby jeden držel tu energii, aby byl ten náčelník táhl nás k výsledku. Ale daří se nám v tom dokonale plynout a netlačit příliš. Takhle si představuju, že vlastně funguje dobrý kmen, že každý náčelník ví, v kterém okamžiku je pro něj nejlepší nastoupit, protože zrovna ty jeho dary jsou tam nejvíc potřeba.

Tohle je něco, co bych přála nám všem a přála bych nám prostě zažívání toho, že my jsme fakt úžasní a to je všechno.

Radka Maňáková