Ignorujeme v práci ženský princip? A mužský taky?

Chci způsobit, abychom si o tomhle tématu dovolili uvolněně mluvit a tak hledám ty první věty, které vás nehodí do známých stereotypů „muži- ženy“ a neodradí vás od dalšího čtení.

Jak si tak s lidmi při manažerských školeních na tohle téma povídám, vidím stále jasněji, že se zaobírají otázkou – zejména ve velkých firmách – jak dostat více žen do managementu. Snaží se o to a přitom téměř dokonale ignorují ženský princip. 

A teď se nijak netrefuji do mužů. Ignorujeme ho všichni – ženy i muži. A já sama jsem v tom byla do 40 let přeborník.

Tomu vyhýbání se ženskému principu v práci rozumím. Svět současné práce vznikl jako mužská doména a jeho principy přinášejí výsledky dnes a budou bezpochyby důležité i dále. Nějakých 150 let ženy do toho světa patří taky, zabojovaly o své pozice, ale bohužel jsme společně zaměnili rovnoprávnost za rovnost. Ono je to bezpečnější. A odsouváme tak ze svého zorného pole jednu z nejdůležitějších energií, kterou pro rozvoj firmy mohou využívat – napětí a vznik nového (inovace), které přináší spojení ženského a mužského principu.

Svět se mění. Nastupující generace zaměstnanců / současný zákazník říká:

  • chci, aby to dávalo vyšší smysl;
  • chci, aby tam byla dobrá parta / aby mi ta firma byla sympatická;
  • chci, abychom světu přinesli něco nového / aby mě dali přidanou hodnotu;
  • a chci, aby mě to bavilo.
  • To, že mě ta práce uživí / že má být dobrá cena, o tom přece není třeba mluvit.

Vidím to tak, že ženský princip prosakuje do mužského pracovního světa jako součást jeho evoluce, tedy součást strategie přežití. Zjednodušeně řečeno – na druhou stranu vah výkonu potřebujeme přidat vztahy. K nadhledu také rozhled. Používat ve firmách oba principy se stává nutností pro budoucnost, jen najít způsob jak na to.

A nestane se to tak, že nějak dostaneme do vedení více žen. Pustit do spolupráce ženský princip totiž znamená přijmout a být schopen druhým ukázat – že někdy nevím, že se někdy daří a někdy ne, že kromě výkonu je nutný i odpočinek, že cíl je základ a také je třeba myslet na širší souvislosti, rozhodovat se nejen podle toho, co vidím a čemu rozumím, ale i díky tomu co cítím a co mi napovídá intuice.

Je toho hodně, co tam vidím a teď přemýšlím jak dál, abych téma nerozmělnila mnoha slovy. Začala jsem tím, že mi záleží na tom, abychom o tématu mohli mluvit. Abychom se neskrývali za bezkontaktní a bezpohlavní genderovou korektnost.

Tak já vlastně přidám už jen pár otázek:

  • Co je v tomhle tématu pro vás to, co vás zvedá ze židle? (V dobrém i zlém.)
  • O čem jste v práci ještě nikdy s kolegy druhého genderu nemluvili? (Zajímá to mě a taky byste si mohli zkusit, co to udělá…experimenty se cení.)
  • Jak se vám daří v práci využívat váš mužský a váš ženský princip?

Radka Maňáková

P.S. Kolega mi dnes říkal, že má pocit, že chlapi vlastně ten ženský princip využívají čím dál víc. Že by vyvažovali to, že ho ženy používají v práci málo? (Konstelačně by to dávalo smysl, že?)