Manažer, lídr, šéf nebo náčelník? Leadership a jeho vnímání českými manažery

V průběhu léta 2016 jsme udělali průzkum na téma leadership. Všem, kteří si našli čas na rozhovor, moc děkujeme.

Tento drobný průzkum na téma leadership jsme udělali ze dvou důvodů. Zaprvé se tak dlouho zabýváme managementem a vedením lidí, že nutně přemýšlíme o tom, jak lze v této oblasti lidi podporovat dál. Zadruhé firmy poptávají leadership, ale často není jasné, co přesně chtějí, obtížně se jim to formuluje. Zajímalo, co lidé pod pojmem leadership vnímají. A není lepší způsob než se zeptat jiných chytrých hlav. Nenahrazujeme slovo management právě leadershipem proto, že slovo management je vnímáno pejorativně?

Máme pro vás výběr z odpovědí. Pracovali jsme s nimi kvalitativně, nejde tedy o žádnou statistiku, spíše o interpretaci vašich odpovědí. Přímé citace odpovědí jsou uvedeny kurzívou v textu. U tří otázek najdete výběr odpovědí v šedivém rámečku. Věříme, že si v odpovědích může každý najít něco pro sebe. Snažili jsme se nevynechat žádný důležitý pohled. V textu jsou také myšlenky, které se i díky vašim odpovědím zformovaly nám, nebo rezonovaly v knihách, kterými se zrovna probíráme. Děkujeme vám za to.

Kdo je manažer?

  • Manažer je šéf.
  • Manažer řídí a ovládá.
  • Manažer je mechanismus.
  • Manažer pracuje se zdroji.
  • Manažer vykonává ze shora dané instrukce.
  • Manažer je procesní člověk, hard zaměřený.
  • Manažer je osoba přidělená na pozici plnící zadání.
  • Manažer je detailista, dělá rutinní kroky, nemá nadhled.
  • Manažer je velmi obecné slovo, kdokoliv, kdo přerozděluje práci.
  • Manažer posouvá lidi kupředu transakčním způsobem – akce za akcí.
  • Manažer má pozici, tu vykonává v souladu s pravidly. Nedává do toho vztahovost.
  • K tomu mně okamžitě naskočil obrázek, který koluje po internetu: Leader v potu krve táhne stůl a za ním jdou lidi a manažer sedí na stole a bičuje lidi, aby ho táhli.
  • Manažer je vykonavatel rozhodnutí, plus ovlivňuje procesy, chybí mu nadstavba a nemyslím to pejorativně. Má za úkol předat zadání, jeho plnění a kontrola.

Radka: Z odpovědí vidím, že přeci jen to slovo manažer má nahnuté, je v současné době spíše pejorativní. Hned jsem si vzpomněla na příspěvek Davida Ence z konference Management budoucnosti: „Dá se žít s tím, že jsem manažer?“

Petr: Tento vztah ke slovu manažer je asi důvodem, proč HR oddělení ve výběrových řízeních požadují trénink pro leadery. Ale dá se trénovat rovnou leadership? Za mě je možné rozvíjet osobnost, tedy pracovat na sebeuvědomění, vědomí vlastní hodnoty a rozpoznávání toho, co je u mě osobně předpokladem pro vedení lidí. A pak také přidat manažerské řemeslo, na kterém pro mě není nic sprostého. A tudy cesta vede. Obvykle nejdříve k pochopení, že být manažerem není primárně průšvih.J

Kdo je leader?

  • Lídr je duše.
  • Lídr vede lidi, aby ho následovali.
  • Lídr je vizionář, vzor, někdo, za kým tým jde.
  • Ten, kdo má schopnost zapálit lidi, udržuje v nich pozitivní energii.
  • Lídr vede lidi přirozeně, má představu, a tým k té představě směřuje.
  • Lídr má více přirozenosti – neformálnost, jeho projevy jsou automatické.
  • Lídr - neřídí, ale vede, rozdíl v přístupu, je v tom více otevřenosti, důvěry.
  • Lídr má životní zkušenost a lidé ho dokážou přirozeně následovat. Už má odžito.
  • Lídr má osobní charisma, přirozený styl vedení lidí, má know-how a lidi za ním jdou.
  • Za lídrem lidi jdou a vědí proč + lídrr rozumí sám sobě, lidé z něj cítí energii, zájem, cítí přirozenou autoritu.
  • Lídr má vizi, umí ji komunikovat a strhnout ostatní + lídr posouvá transponenciálně – se zásahem do osobního rozvoje.
  • Vůdce umí motivovat, umí individuálně ke každému přistoupit, nestaví se kriticky, má velkou ochotu naslouchat, chce toho podřízeného posouvat tak, aby byl sám (ten podřízený) schopný přemýšlet a sám zadání řešit.

Petr: Napadá mě, že v odpovědích na otázku, kdo je lídr, je napsaná spousta věcí, které by mohl dělat člověk na pozici manažera. Pokud by ovšem neměl cejch slova manažer. A tak jsme trochu v pasti, protože námi odsouhlasená (sdílená) realita neumožňuje manažerům být víc než stroji, co pracují se zdroji. Jako bychom snad ani nečekali, že naši manažeři můžou projevit leadership, být těmi lídry i na pozici manažerů. Proto s sebou slovo manažer i dál nese negativní podtext. Snad se z toho kruhu vymotáme. Snad je možné stát se lídrem. Uvidíme v další otázce.


TIP:

Srovnejte odpovědi v následujícím ročníku dotazování: Z manažera lídrem snadno a rychle se 4 tipy, jak na to


Jak se lídrem staneme?

  1. Poměrně častý názor je, že lídrovi je „to“ dáno, musí to mít v sobě. Nejčastěji vrozené vlastnosti, talent, charakterové předpoklady, něco, co inspiruje ostatní. Také musí být silný. Odpovědi se pak rozcházejí v tom, jestli je to vrozené trochu nebo je to až ze 70 %. Z toho také vyplývá, že někdo jím nebude nikdy.
  2. Pokud lídr na sobě pracuje, tak je to i jeho zásluhou. Může pracovat na svém řemesle. A také spoustu soft skills se dá natrénovat. Ještě je tu možnost, že se vyjadřuje k tématům, zajímá se o obor, je to expert, má názor, a to lidi berou.
  3. Většina lidí má veškeré informace z různých školení, ale málokdo je opravdu používá. Kdybychom opravdu používali, co víme, za 3 měsíce bychom viděli výsledky. Aby se tedy člověk stal lídrem, nesmí bejt línej, ale sám sebe motivující. Musí chtít, pokud má ty ambice, a musí ho to bavit. Když někdo hodně chce a snaží se, tak to dokáže v sobě vybudovat.
  4. Přinejmenším z části se k leadershipu lídr dostává zkušeností, potřebuje nějakou praxi, mít zkušenosti s vedením. Musí se k tomu prožít, stojí za ním jeho zkušenosti. Podle některých je k tomu potřeba potkat správnou příležitost, např. mít štěstí, že sám byl veden někým, od koho se mohl učit.
  5. Musí poznat sám sebe a potřebuje velkou dávku empatie k druhým lidem. A také je nezbytná pokora, jednota s tím, co je v nás.

Důležité kousky, které vidíme k tématu leadership

Na úplném začátku přemýšlení o tématu leadership je otázka: Potřebujeme lídra?  V knize „Lídři jedí poslední“ Simon Sinek popsal biologickou předurčenost této potřeby: „Téměř vše v nás lidech se vyvinulo za účelem zvýšení šancí na přežití a úspěch – a naše potřeba vůdců není výjimkou.“ (Sinek, 2015)

V současné době je lídr definován jako někdo, kdo neváhá vykládat realitu (mít vizi, sen, představu, co je možné) a umí to ukazovat tak, že se ostatní k jeho pohledu chtějí přidat. Leadership je proces ovlivňování lidí k pohybu nějakým směrem. Pro pochopení souvislostí pro nás byla užitečná kniha „Psychologie efektivního leadershipu“ (Procházka, Vaculík a Smutný, 2013). Autoři si dali práci shromáždit všechny dostupné výzkumy na téma leadership a výslednicí pro nás jsou tyto informace:

Lídr je ideální prototyp pro konkrétní skupinu. Tj. nemohu být lídrem skupiny, jejíž hodnoty nepředstavuji jako její ideální prototyp. Buď mám skupinu se stejnými hodnotami, nebo se přizpůsobím.

Lídr obecně není samostatná kvalita. Neexistuje něco jako osobnost lídra. I když jsou rysy, které pravděpodobněji vedou k lepšímu leadershipu – lidi je jako důležité pro leadership vnímají. Kvality, se kterými lze leadership nejspíše spojit, jsou extroverze, svědomitost a emocionální stabilita. A i vliv těchto kvalit lze prokázat jen slabý.

Často je zmiňováno, že lídr má charisma. Není to však opět speciální „objektivní” kvalita, nedá se nijak uchopit. V jedné skupině ji můžu mít a v jiné ne. To, co ve skutečnosti lze zaznamenat, je schopnost navázat vztah mezi lídrem a jeho následovníky.

Základní body k leadershipu se dají shrnout následovně:

  1. Lidé jsou předurčeni mít lídra. (Přes obavy některých manažerů je tedy zcela v pořádku chtít být lídrem.)
  2. Lídr projevuje silnou víru v nějakou ideu.
  3. Lídr má silnou vůli. Patří sem svědomitost, důslednost, emocionální stabilita, a tedy sebeuvědomění.
  4. Lídr je prototypem dané skupiny. (Pro manažery jsou zajímavé otázky: Patřím do téhle skupiny? Jak sem zapadají moje hodnoty? Jsou pro mě důležité?)
  5. Lídři vyvolávají pocit, že mají rádi všechny členy skupiny stejně. (Manažerská otázka je: Mám tyhle lidi rád? Podmínkou je ale věta: Nedělám to primárně, aby mě lidi měli rádi.)

Navážeme otázkou, která padla směrem k nám: Zajímalo by mě, kde lidé berou motivaci býti lídry?

Radka: Já jsem přesvědčená a zkušenost mi to potvrzuje, že lídrem chce být člověk, který má nějakou ideu a touží po tom, aby se stala realitou. Stane se jím člověk, který má v povaze přebírat zodpovědnost za to, jak funguje svět, ve kterém žije. Motivace je v touze po naplnění vize, cíle, který se mi líbí, a sklonu převzít za to zodpovědnost. Zároveň to vidím tak, že nejvíc, co může někdo udělat pro druhé, aby mohli rozvíjet svůj leadership, je podpořit je v sebepoznání, naučit je sebereflexi. A ukázat jim, jak leadership může vypadat – i když je to individuální provedení.

Z dotazování vyplynulo, jak vnímáte pojmenování pro vedoucí pozici a její činnost. Nejvíc hlasů dostala podoba leadership, se slušnou tolerancí k formě lídršip. Až na jednoho člověka jste se shodli, že „vedoucí“ ani „vůdce“ není ono. Lidé na školeních říkají, že se jim nejvíc líbí, když jim podřízení říkají „šéfová nebo šéfe“. Základem je anglické chief, takže náčelník. Náčelník se čím dál více líbí nám – vyplývá z toho, co si o leadershipu myslíme, jak o něm píšeme i v tomto textu. A tak se můžete podívat na video, kde Michal Beránek mluví o tom „Jak se z generálního ředitele stal náčelníkem kmene“.

Kdy jsem ve své síle?

Na závěr výběr odpovědí, které vás snad inspirují, až budete přemýšlet, jak být ve své síle, nebo jak to umožnit vašim lidem. Pokud máte inspirace stále málo, můžete podívat na sebereflexi Bohuslava Theimera „Leadership jako odraz vašeho vnitřního světa.“

  • Dobře se cítím, když řeším operativní věci, ne krize.
  • V době, kdy se mi vrací ujištění, že vizi a dílčí kroky plníme.
  • Ve chvíli, kdy si můžu dovolit nenasazovat si masky a role, a funguju v rámci svých darů a přirozenosti.
  • Opravdu když dané věci věřím a mám kompetence, dobře danou věc znám a vím, jak pro ni lidi „nakoupit”.
  • Životní poslání, když ho člověk objeví - já si myslím, že v něm žiju. Je to o sdílení s ostatními, ukazování všech cest.
  • V okamžicích, kdy jsem ve flow, neřeším proces, cítím energii, něco se daří, baví mě to a je z toho pozitivní energie.
  • Když můžu kreativně myslet, netíží mě urgentní úkoly + můžu pracovat na věcech, které mají smysl a se šikovnými lidmi.
  • Toho je víc - cítím se ve své síle, protože dělám práci, kterou umím a mám ji rád, věřím si v ní a mám v ní zkušenosti a není banální, aby mě nudila, a zároveň není tak náročná, aby mě to vhánělo do stresu, že to nezvládnu.
  • Když vidím, že jsou za námi nějaké výsledky, že naše práce má přínos, že přináší i spokojenost týmu.
  • To je kombinace všech životních faktorů - když je to dobré doma, dobré v práci. Dělám práci, co mě baví, kde se mohu posouvat já a mohu posouvat věci ve firmě a je to vidět na konkrétním výsledku.
  • Když dělám zajímavé věci, které lidi posouvají. Když jsme tak dobří, že si můžeme myslet, že jsme nejlepší v oboru.
  • Nabíjejí mě diskuse s lidmi, když se mi nebojí oponovat. Mám rád diskuse s chytrými lidmi. Taky rád poslouchám sám sebe :-).
  • Ty chvíle přicházejí často a zase odejdou, ale co je ten spouštěč? Po sportu, když se napojím na svoje tělo, také po dýchacích cvičeních.
  • Mám rád věci, co plynou přirozeně, nejsou vymyšlené, snažím se při práci s lidmi uvolnit a uvolnit i ty lidi, snažím se je zbavit strachu a obav.
  • Dřív jsem si myslel, že abych byl šťastný, tak se takhle skvěle musím cítit pořád, a bylo trochu zklamání, když to tak nebylo. A teď jsem nadšený i za malé chvíle, kdy cítím, že to je ono.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku