Puberta. Radost nebo starost?

Puberta je životní období, kterým musí projít každý člověk, který se chce stát dospělým a nezůstat navěky dítětem. O této životní fázi se ale říká, že je těžká a neradostná. Klukům se objeví na tváři pupínky, zhrubne jim hlas, začne jim růst knírek, přijdou první sexuální fantazie. Rodiče, se kterými se do té doby dalo docela vyjít, jsou najednou naprosto nesnesitelní. Co s tím? Je puberta skutečně tak strašlivá, nebo může být i zábavná? Na to se zeptáme odborníka na dospívání pana Pavla Kučery.

Ahoj Pavle, je puberta skutečně pohromou, které nejde uniknout a lze ji pouze přečkat?

Pokud si nastavíme svá očekávání na pohromu, které nelze uniknout, tak jí uniknout opravdu nelze. Pokud si ale toto životní období kluků nastavíme jako čas, kdy se nám z toho našeho malého chlapečka začíná stávat mladý muž, můžeme si to všichni společně užít zcela jinak.

Co se vlastně s klukem během této fáze dospívání děje? A kdy puberta začíná a končí?

Z kluka se stává muž, a to je vidět hlavně fyzicky. Rychle roste a to všude, začínají mu růst chlupy po celém těle, mužní a hrubne. Tělo se mění tak rychle, že klukům chvíli trvá, než se s ním seznámí a naučí v něm fungovat. To samo o sobě je dost náročné. Pak se k tomu přidává i psychický vývoj, ale ten je často trochu posunutý. Mate to nejen kluky, ale i jejich okolí a rodiče. Vypadají dospěle, ale duševně jsou ještě kluci. Chceme po nich něco, na co ještě nemají, nebo to, k čemu jsme je předtím ještě ani nepustili. Kdy puberta začíná je různé, ale kdy končí, je ještě různorodější. Říká se, že u někoho nekončí nikdy. Je to závislé na prostředí, ve kterém chlapec vyrůstá. Jestli mu okolí s přechodem do dospělosti pomůže a akceptuje jej nebo ne.

Během dospívání si často klademe otázku „Kdo jsem a k čemu jsem dobrý?“ Máš nějaký návod, jak najít odpověď?

To je otázka, kterou si v té době opravdu klademe a kterou bychom si měli klást i v průběhu života. Na což často zapomínáme. Kdo jsem a k čemu jsem dobrý, jaké mé místo v životě, ve světě? Když se na ni zeptáme zase až v polovině života nebo na jeho sklonku, jsme z té otázky případně odpovědi samotné dost překvapeni. Ale zpět ke klukům. Kluci by si v této době měli zkoušet různé role jako herci v divadle. Vyzkoušet si být hodný hoch, rebel, slušňák, flegmouš, Mohou následovat svého otce, děda, strýce nebo jiné mužské vzory a zkoušet být jako oni. Ideálně jako muži z rodiny, protože jsou tak trochu jako oni. Nebo kopírovat své vedoucí, trenéry, učitele Záleží na prostředí, ve kterém vyrůstají, ale pokud si dokážou najít tu svou roli, která jim sedí, žije se jim lehčeji. Průšvih je, když kolem sebe nemají dobré mužské vzory, které by mohli kopírovat. To pak sahají do virtuálního nebo filmového, často nereálného světa. Mohou jim být vzorem i ženy, a dobrým ale to by si pak časem měl říci, v čem daný vzor následovali. To by si ostatně měli říci tak jako tak. Pár let po dospění. Kdo jsem, co mi je blízké, která převzatá role mi není blízká a užitečná a které bych se měl zbavit? Návodem jak najít odpovědi, je poslouchat sám sebe a opakovaně se zastavovat a tuto otázku si v průběhu života klást.

Je normální, že se v tomto období pokazí vztahy s rodiči, a to především s tátou?

Normální to možná je, ale být to tak nemusí. Můžou mít skvělý vztah s oběma rodiči, pokud se umí společně bavit. Rodiče musí dát synovi prostor, aby mohl prozkoumávat svět. Je to popsané ve všech pohádkách a mýtech. Odešel do světa na zkušenou. Vydal se na cestu za dobrodružstvím, najít sám sebe, zmoudřet, aby se vrátil a mohl se usadit.

Maminka musí umět syna pustit. Nedusit ho a nepronásledovat, aby mu udělala dobro. Maminky se bojí, že o syna přijdou, a tak jej drží a chrání, až se syn stane závislým nebo uteče. Otec by měl synovi pomoci odejít od matky, ukázat tu mužskou, mnohdy temnou stranu. Vzít ho do učení, jak být mužem, jak pracovat se svou agresivitou, jak se umět radovat i smutnit. Jak být oporou i to, jak si dovolit pustit některé věci. Jak se radit s ostatními muži, jak mluvit s Bohem nebo něčím větším, než je on sám. Jak milovat svou ženu a jak konat dobro. Pokud to otec sám neumí, nebo je nepřítomný, může se to pokazit. Podmínkou je to, že musí být vědomý i syn a mít s otcem vybudovaný dobrý vztah již z dřívějších dob. Na poslední chvíli se to těžko dohání.

Jakým způsobem lze zlepšit přístup a komunikaci s rodiči?

Pokud to vezmu z pohledu kluků, tak by si v první řadě měli uvědomit a respektovat, že jejich rodiče dělají a dělali to nejlepší co uměli a ne víc. Vždycky je důležité se podívat, v čem naši rodiče vyrůstali a co jim dokázali předat jejich rodiče, co je naučili. Nejčastěji děláme to, co máme naučené z mládí, protože jak vychovávat děti nás nikde neučí. Kluci si jen těžko uvědomují, že takový přístup k informacím, jaký máme dnes, nikdy nebyl. Také jsme nezažívali tak dlouhé období míru a blahobytu, to je pro kluky další těžká věc, kterou si nedokáží uvědomovat, protože nic jiného nezažili. Být takto nad věcí a řešit to s takovou lehkostí, jek v tak složitém věku dost těžké. Pokud se dokáží kluci s rodiči otevřeně bavit a respekt je nastavený z obou stran, je to snazší. Takže chlapi, vaši rodiče jsou taky jen lidi a mají právo být nedokonalí, i když je to pro ně někdy těžké přiznat.

Z pohledu rodičů, by byla rada podobná. Respektujte své syny, bavte se s nimi, nastavujte si hranice a mluvte o svých očekáváních. Jak kluci rostou do výšky, tak roste důležitost přenastavování zvyků a fungování v rodině. Co stačilo a skvěle do teď fungovalo, může být za půl roku zdrojem velikého střetu. Třeba jen ťukání na dveře pokoje, než vstoupím. Pamatujte si, že to, v čem jste vyrůstali vy, je zcela odlišné od toho, v čem vyrůstají kluci. A oni se maximálně snaží uspět, zapadnout, přežít. Jen je svět mnohem rychlejší a postavený na využívání moderních technologií. Kdyby je nepoužívali, byli by vám možná více podobní, ale o to víc by se vymykali dnešnímu světu.   

Etapa dospívání je spojena i s objevem vlastní sexuality a zájmem o opačné pohlaví. Jak zvládnout tyto „pudy“ na cestě k dospělosti? A jak vypadá zdravá, mužná sexualita?

Objevovat vlastní sexualitu, je nesmírně důležité. První věc, na kterou si kluci sahají již od mládí, je jejich penis. Když jsou nervózní, když jsou sami, když jsou šťastní. Jen my jim to začneme v určitém věku zakazovat. „Fuj, nesahej si na něj!“ Tak to dělají tajně a stydí se za to. Kde se pak dozví o tom, jak správně zvládat ony „pudy?“ Dokáže jim to předat otec? Měl by, protože jinak zvolí nejjednodušší cestu a tou je porno nebo kámoši. Jenže porno není nejlepší cesta, jak se o své sexualitě něco dozvědět. Porno je o výkonu, odtržené od reality a citu. Tristní je i běžný obrázek, se kterým se setkáváme ve společnosti nebo ve filmech. Muž zaskóruje, odvalí se a hotovo. Chlapi pak řeší kolikrát, jak dlouho a s kolika. To je něco, co vytváří normu, ke které se pak kluci přibližují, protože neví, že to jde jinak. To, že nevíme, jak vlastně ta zdravá mužská sexualita vypadá, je toho důkazem. Pak se není čemu divit, že to neví ani kluci a že se chovají, jak se chovají k sobě a k opačnému pohlaví. Začíná to u každého. Přijímám-li sám sebe se vším všudy, včetně svého těla a svých pocitů, mohu si vážit sám sebe a následně i druhých lidí. Naučím-li se poznávat a přijímat svou sexualitu, s úctou k sobě, dokážu ji přijmout i u své partnerky, s úctou k ní. Dokonce se říká, že sexualita je nejkratší cesta k Bohu.

Puberta je přechodovou fází života, kdy se z kluka pomalu stává muž. Jak tento přechod nejlépe zvládnout?

Tento přechod je nesmírně důležitý a my jej míjíme. Setkávám se s mnoha nejistými muži, kteří neví, jestli muži již jsou, a to je jim klidně kolem třiceti. Říkají, že asi ano. Ta nejistota, je však něco, co mužům sílu nepřidává. Často se jim nepodaří odejít od matky a ta je má za malé kluky do konce života. Stále jim něco říká, organizuje život a tak podobně. Stejně tak otcové nerespektují a neuznávají své syny a synové mají očekávání od svých otců i ve věku, kdy by měli být smířeni, že jejich otec už dávno splnil to, co měl a že již nic nemusí. Těch kombinací, jak to může vypadat, je spousta, i když se v určitých vzorcích stále opakují. Zvědomení tohoto přechodu, uznání a respektování, je nesmírně fungující a důležité. Proto se pořádali na konci této fáze přechodové rituály.

Víme, že pořádáš akce pro kluky, kde procházejí přechodovými rituály po vzoru starých přírodních národů. Jak takový rituál vypadá a v čem je důležitý? Kdo všechno se může rituálu zúčastnit?

Účastnit rituálu se musí nejen kluci, ale hlavně jejich rodiče. V ideálním případě i jejich širší rodina a nejbližší okolí. Pak by bylo skvělé to vykřičet do komunity, ve které se vyskytuje nejčastěji, aby se k němu začali všichni chovat jinak. Samotný rituál není všespásný. Důležitá je příprava, která trvá roky a to, co se děje po rituálu. Rituál je jen bod, od kdy se to začne měnit. Pak by se měli dostat na řadu muži, kteří se postarají, aby se z iniciovaného hocha, stal mladý muž. Vzít ho do mužského společenství a naučit vše potřebné pro danou komunitu, skupinu, oddíl, firmu.

Díky tomu, že takovéto rituály už nemáme, nevíme, jak vypadají a jak by měly probíhat, nemůžeme na ně kluky připravovat dlouho dopředu. Dříve naši předci věděli, co komunita potřebuje od mladých mužů a snahou bylo co nejvíce zkrátit toto přechodové období. Co nejdříve mít z chlapců muže, kteří se zapojí do fungování v komunitě a nebudou přítěží. Jenže komunity, kmeny, společenství, již dnes moc nefungují, rodiny se rozdrobily a každý vyrůstá osamoceně a odloučeně od širší rodiny. Pak nevíme, co je důležité, aby kluci uměli, co by měla obsahovat ona zkouška dospělosti. A to nemluvím ani o maturitě, ani o věku.

My se snažíme na kurzu Transition navázat na tuto tradici. Protože nemáme to jasné zadání od komunity, jak má dospělý muž vypadat, otevřeně o tom diskutujeme s účastníky. Více než polovinu kurzu poskytujeme klukům různé pohledy na mužství, včetně možnosti si zkoušet co to s nimi dělá, jaké to pro ně je, jak to máme my v týmu. Vede to k tomu, jakým mužem bych chtěl být já a co proto mám udělat. Používáme na to zážitkovou pedagogiku, snažíme se stavět na reálných zážitcích. Pokud se chcete dozvědět více, můžete se podívat na stránky kurzu www.transition.qvkurz.cz. Jedná se o Česko – Slovenský projekt, který pomáhá mladým mužům na cestě k dospělosti a trvá 10 dní v srpnu a pokračuje prodlouženým víkendem v září. Součástí tohoto kurzu je i přechodový rituál s účastí rodičů. Na rituál připravujeme nejen kluky, ale i jejich rodiče. Samotný rituál nejprve společně vyzkoušíme a potom jej děláme naostro. Součástí je odchod syna od matky na mužskou stranu a přijetí otcem, včetně symbolického předání toho, co se otec naučil. Proběhne hluboká úcta a poděkování ženské i mužské linii. Jedná se o silný a dojemný rituál, který je léčivý pro všechny přítomné. Budu moc rád, když na tuto tradici jako společnost navážeme a podobných kurzů jako Transition přibude. Ideálně nebudeme muset dělat kurzy, ale přechodové rituály si bude dělat každá rodina automaticky. Mladých mužů, kteří potřebují s přechodem do dospělosti pomoci je mnoho, a slova, že si na to přijdou sami, jsou zcestná. Ne všem se poštěstí, že vědomě projdou do dospělosti společně s rodinou a pak se to snaží dohnat ve stáří, protože jim to v životě dělá těžkosti. Jednou z příležitostí, která se nabízí, je například konec středoškolské docházky. Tuto příležitost jsme se pokusili uchopit na jednom soukromém gymnasiu.

Budu moc rád, pokud se se mnou podělíte o svou zkušenost s přechodovými rituály. Musí být v Čechách jistě víc vědomých mužů, kteří mladým klukům na cestě k dospělosti pomáhají. Možná to jsou samotní otcové možná celé komunity, kteří pořádají takovéto rituály, aby si kluci nemuseli prošlapávat cestu sami a žít mnoho let v nejistotě. Občas nás k tomu popostrčí ženy, protože to za muže udělat nemohou a kterým za to patří dík. Muži s velkým M jim totiž chybí.

Děkujeme za rozhovor, který s Pavlem Kučerou pořídil Zbyněk Pavienský z časopisu pro kluky Tarsicius