Co šéfové přiznávají, jen když je to anonymní

Co šéfové přiznávají, jen když je to anonymní

Necháváme manažery i jejich lidi anonymně mluvit o tom, jak jejich tým doopravdy funguje. A šéfové v tom dotazníku píšou věci, které by na poradě nikdy nahlas neřekli. Nemyslí to zle. Role jim to prostě nedovolí.

Jde o anonymní odpovědi z Preventivní prohlídky týmů, dotazníku, který jsme dali desítkám týmů, vedoucím i řadovým členům zvlášť. A když čtete, co napsali šéfové sami o sobě, dojde vám jedna věc: ten člověk, co nad vámi stojí a působí, že všechno má pod kontrolou, o svých mezerách často moc dobře ví. Jen to nemá kde říct.

Tenhle článek je o té půlce, kterou jako řadový člen týmu skoro nikdy neuvidíte. O tom, co šéfové přiznávají, když se jich nikdo neptá na poradě, ale anonymně.

Šest vět, které váš šéf nahlas nikdy neřekne

Nic z toho není vymyšlené. Jen mírně upravené, aby to nešlo dohledat.

„Nejvíc ty dohody porušuju já. Jsem busy a ne vždycky je trefím.“

Šéf jako největší porušovatel vlastních pravidel. A ví to. Dohody mu nejsou lhostejné. Je jen zavalený a jde příkladem, který sám dávat nechce.

„Jak slavíte úspěchy? Dobrá otázka… asi nijak?“

Nejčastější slepé místo, které jsme objevili. Slavení úspěchů ve shonu vypadne jako první. Bo p..o není čas. 

„Jak slavíte úspěchy? Nedostatečně. Au, to je taky moje role.“

Žádná výmluva, žádné „ale“. Šéf ukazuje prstem sám na sebe. Tady ta otázka zabolela. To "au" je výmluvné. Stačilo, aby se ho někdo zeptal.

„Někdy nepředám sto procent informací. S tím pořád bojuju.“

Úzké hrdlo, které o sobě ví, že je úzké hrdlo. Když máte pocit, že „vám zas nikdo nic neřekl“, nemusí být na druhé straně nezájem, spíš přetížený člověk, co to sám o sobě přiznává.

„Chybí mi pravidelný reporting. Ale to je chyba na mý straně.“

Vzácnej druh. Šéf, co si postěžuje na proces a rovnou přizná, že je to na něm. Takových moc není.

„Porady mi občas sklouznou k monologu managementu.“

Sebekritika, kterou by na vlastní poradě nahlas neřekl. Když vám porady připadají jako jednosměrka, dost možná to tak vidí i on. Jen s tím zatím nic neudělal.

Proč tohle slyšíte poprvé až teď

Protože šéf má roli, a role svazuje. Přiznat před týmem „nestíhám, dělám chyby, tohle je na mně“ zní jako projev slabosti. A od šéfa se čeká jistota. Tak to nepřizná. Radši drží tvář a doufá, že si toho nikdo nevšimne.

Všimne. Vy to vidíte. Jen si to vykládáte jako nezájem nebo aroganci. A přitom je za tím často obyčejný přetížený člověk, který se v tom plácá podobně jako vy.

Váš šéf možná přemýšlí úplně stejně

Všimněte si jedné věci. Skoro žádná z těch vět nahoře není věta padoucha. Jsou to věty někoho, kdo to vidí, chce to dělat líp a zatím neví jak. Váš šéf možná přemýšlí přesně takhle. Jen to nemá kde říct, a vy nemáte jak to zjistit.

Což je škoda, protože kdyby obě strany věděly, co si ta druhá myslí, spousta zbytečného napětí by zmizela.

Co je Preventivní prohlídka týmů

Je to online anonymní sebereflexe o stavu vašeho týmu: důvěra, spolehnutí, spory, společné cíle, dohody, porady. Vyplníte si ji sami za sebe, v klidu a na rovinu. Není to nástroj, kterým někdo rozešle dotazník a pak sbírá cizí odpovědi. Je to způsob, jak se na svůj tým podívat pořádně, přes otázky, které si běžně nepoložíte.

• Jak dlouho trvá: Zhruba 10 minut
• Co z toho mám: Dozvíte se skóre, jak na tom váš tým je. A dostanete otázky, které vám běžně nikdo nepoloží. Výstupy vám pošleme mailem a když bude chtít, za půl roku se zeptáme znovu, ať víte, jak se posouváte.
• Kolik to stojí: Je to zdarma. Chceme, aby týmy byly zdravé a funkční.
• Anonymita: Anonymizované citace používáme jen se souhlasem, který je součástí dotazníku.

Co s tím můžete udělat vy

Máte dvě cesty a obě jsou k něčemu.

Vyplňte prohlídku za sebe. Řeknete tím, anonymně a bez rizika, co byste na poradě neřekli. A uvidíte svůj tým i z pozice, kterou běžně nemáte.

Pošlete ji šéfovi. Tohle je ta účinnější cesta. Nemůžete šéfa donutit, aby se sám zeptal, jak to jeho lidi vidí. Ale můžete mu poslat odkaz na tenhle článek. Ať si odpoví sám. Někdy je nejlepší způsob, jak něco změnit shora, poslat impuls zdola.

Odkaz na prohlídku: Chci vidět tým z obou stran →

Co si z toho odnést

• Šéf, který působí, že má všechno pod palcem, o svých mezerách často moc dobře ví. Jen je nemá kde přiznat.
• Chybějící informace, monology na poradách nebo neslavené úspěchy nemusí být nezájem. Často je za nimi přetížený člověk, který to sám o sobě ví.
• Sebekritika šéfů většinou zní jako „vidím to a nevím jak“, ne jako výmluva. Dobrá zpráva: takové věci se dají řešit.
• Nemůžete šéfa donutit, aby se ptal. Můžete mu ale poslat impuls, a odkaz se posílá snadno.
• Zjistit, jak tým vidí druhá strana, je začátek. Bez toho se hádáte o dvě různé verze téhož týmu.

Otázky, které si lidé v týmech kladou

Proč mi šéf neřekne, že něco nestíhá nebo dělá chyby?
Protože od šéfa se čeká jistota a přiznat slabost před týmem zní jako riziko. Tak to nahlas nepřizná, i když o tom sám ví. V anonymním dotazníku to ale šéfové říkají běžně. Ta sebereflexe umožnuje s tím začít něco dělat.

Jak dám šéfovi zpětnou vazbu, aniž bych si uškodil?
Napřímo je to někdy ošemetné. Ale zkuste šéfovi poslat odkaz na Preventivní prohlídku - k zubaři taky chodí, ta proč ne sem. 

Může jeden člověk z týmu něco změnit?
Přímo přenastavit tým z pozice řadového člena nejde. Ale můžete spustit rozhovor, který by jinak nezačal: poslat podnět, navrhnout společnou prohlídku, pojmenovat věc bezpečnou cestou. Změna shora často začíná impulzem zdola.

P.S. Jestli vám během čtení naskočil váš šéf a jedna konkrétní věta, kterou by nejspíš napsal taky, pošlete mu tenhle článek. Nemusíte psát nic víc. Odkaz mluví sám za sebe.