Co říkají lidé o svých týmech, když se jejich šéf neptá.

Co říkají lidé o svých týmech, když se jich šéf neptá

Necháváme manažery i jejich lidi anonymně mluvit o tom, jak jejich tým doopravdy funguje. A pak čteme odpovědi. Tenhle článek je o té půlce, kterou jako šéf nikdy neuvidíte. O tom, co říkají vaši lidé, když se jich nikdo nebojí zeptat.

Jde o anonymní odpovědi z Preventivní prohlídky týmů, jednoduchého dotazníku, který jsme dali desítkám týmů. Vedoucím i řadovým členům zvlášť. A ukázalo se něco, co už sice víme, ale mě to pořád znovu překvapuje: šéf a jeho lidi popisují tentýž tým úplně jinak.

Vaši lidé vám přitom nelžou. Jenom tyhle věci nahlas neřeknou, protože se jich nikdo takhle nezeptá. Na poradě ne. U kafe ne. A z očí do očí už vůbec ne. Tak jsme se zeptali my, anonymně. A pár vět z toho vám teď ukážu.

Šest vět, které od svých lidí nejspíš neuslyšíte

Nic z toho není vymyšlené. Jen mírně upravené, aby to nešlo dohledat.

„Z týmu je spíš hvězdice se středem.“

Tým, který drží pohromadě jen přes šéfa. Každý paprsek vede do středu, ale mezi sebou se paprsky nedotýkají. Vypadá to funkčně. Dokud ten střed jednou neodjede na dovolenou. Pak se hvězdice rozpadne na pár lidí, co se spolu neumí domluvit.

„Angažovanost znamená víc práce. Udělám svoje a o nic dalšího se nestarám.“

Není to lenost, je to naučené. V prostředí, kde aktivita znamená akorát víc práce a poděkování za ni žádné, se tak dřív nebo později chová každý. Zajímavější než ta pasivita je, co ji vypěstovalo.

„Když máme nápad, je nám jasné, že ho budeme muset vypracovat my. Tak je otázka, jestli ho vůbec vyslovit nahlas.“

Tohle napsala členka spokojeného, přátelského týmu. Nikdo tam nedělá nic špatně. A stejně jim nápady mizí. Vyslovit „mám nápad“ totiž znamená přihlásit se o práci navíc, tak se radši mlčí. Firma o ty nápady přichází, aniž by kdokoli udělal chybu.

„Od šéfa podpora je. Od ostatních vůbec.“

Podpora shora je fajn. Horší je, když je to jediné, co tým drží pohromadě, a mezi lidmi navzájem nefunguje nic. Pak na šéfovi visí úplně všechno.

„Pochopili jsme, že se neshodneme, tak jsme to nechali být, ať se to nevyhrotí.“

Konflikt nezmizel, jenom se schoval pod povrch. Tam ho není vidět a v klidu roste. Za pár měsíců vyskočí znovu, akorát větší.

„Pracuju vlastně sama, i když jsem v týmu.“

Slovo „tým“ na organigramu nestačí. Můžete mít pět lidí pod jednou kolonkou a pět samostatných ostrovů zároveň.

Proč vám tohle vaši lidé neřeknou napřímo

Nejsou neupřímní. Jenže pojmenovat tyhle věci nahlas něco stojí, a ten účet nakonec zaplatí ten, kdo promluví.

Řekni na poradě „mám pocit, že jedeme každý sám za sebe“ a rázem jsi ten negativní. Řekni „nápady tady znamenají práci navíc“ a zní to jako výmluva, proč se nesnažit. Tak to lidi neřeknou. Radši svoje odvedou a jdou domů. A vy jako šéf máte pocit, že je klid.

A vy si ten klid vyložíte jako souhlas. Přitom je to jenom ticho.

Víte, co by napsali vaši lidé?

Zkuste si to fakt představit. Kdyby vašich pět, deset, dvacet lidí dostalo tenhle dotazník, anonymně a bez rizika, že to na ně padne, co by tam napsali? Kolik z toho byste už věděli? A kolik ne?

A neptám se pro efekt. Zrovna tohle je informace, kterou jako šéf potřebujete a skoro nikdy ji nemáte. Svoji stranu příběhu znáte nazpaměť. Ta druhá vám chybí.

Co je Preventivní prohlídka týmů

Je to online anonymní dotazník o stavu vašeho týmu: důvěra, spolehnutí, spory, společné cíle, dohody, porady. Vyplní ho vedoucí i členové, každý za sebe, a vy dostanete obrázek týmu z obou stran, ne jen z té vaší.

• Jak dlouho trvá: cca 10 minut
• Co z toho mám: Dostanete skóre vašeho týmu a hlavně otázky, které normálně nikdo nepoloží. Výstup Vám pošleme mailem a pokud budete chtít, za půl roku se automaticky ozveme s výzvou k opakování prohlídky. Můžete vidět rozdíly.
• Kolik to stojí: je to zdarma. Chceme, aby týmy ve firmách byly zdravé a funkční.
• Anonymita: Anonymizované citace používáme jen se souhlasem, který je součástí dotazníku.

Je to jako u zubaře. Nejlíp funguje jako prevence. Dá se přijít, i když už tým hoří, akorát to pak spíš hasíte.

Co si z toho odnést

• Šéf zná svoji stranu příběhu dokonale. Tu druhou skoro nikdy, a přitom právě v ní jsou rozhodnutí, která by měl dělat jinak.
• Za pasivitou a autocenzurou nápadů bývá prostředí, ne povaha lidí. A prostředí se dá změnit.
• „Klid v týmu“ a „souhlas v týmu“ nejsou totéž. Ticho se dá snadno splést s pohodou.
• Tým, který drží jen přes šéfa, je křehčí, než vypadá. Odolnost je v tom, jak spolu mluví lidi mezi sebou, ne jen s vámi.
• Zjistit, co si vaši lidé myslí, jde i bez dramatu. Stačí se jich zeptat způsobem, u kterého se nemusí bát.

Otázky, které si manažeři kladou (nebo by měli)

Jak zjistím, co si moji lidé o týmu doopravdy myslí?
Napřímo se to na poradě nedozvíte, tam lidé mluví opatrně. Musíte jim dát bezpečný způsob, jak to říct, u kterého se nikdo nebojí, že to na něj padne. A začít můžete u sebe: Preventivní prohlídka týmů je sebereflexe, u které si sami projdete otázky, na které se běžně neptáte. Nepřinese vám odpovědi vašich lidí, ale ukáže vám, kde je vůbec máte hledat.

Proč mi lidé neřeknou problémy napřímo?
Protože pojmenovat problém nahlas většinou něco stojí toho, kdo promluví: nálepku „negativní“, práci navíc, nepříjemné ticho na poradě. Dokud je to takhle, lidé radši mlčí a odvedou svoje. Ticho ale není souhlas.

Můj tým vypadá v pohodě. Má smysl něco řešit?
Právě u týmů, které vypadají v pohodě, se často schovávají tiché ztráty: autocenzura nápadů, konflikty pod povrchem, lidi, co „jedou sami za sebe“. Prevence dává smysl, dokud je klid. Ne až když hoří.

Kdybyste si tu prohlídku chtěli udělat, je tady:

P.S. Jestli vám při čtení naskočila konkrétní tvář z vašeho týmu a věta, kterou by nejspíš napsal, je to ten signál, že se vyplatí zeptat.